Pravda nebo fikce? – duch otce

Když můj otec zemřel, ještě celý rok jsem cítil jeho přítomnost. Zažíval jsem podivné drobnosti, jako třeba otevírání skříní, pouštění vody, klepání na dveře když jsem spal. To jsem ještě bral.

Ale jednou při večeři mi můj tříletý syn řekl, že jeho dědeček (můj otec) stojí v naší jídelně a usmívá se na nás. Hodně jsem sebou zatřásl. Nikdy jsem se synem o otci nemluvil.

Později, té noci, jsem měl sen, že můj otec přišel do mého pokoje a řekl mi, že si jako otec vedu skvěle. Seděl na židli a pomalu se vzdaloval. Od té tajemné noci jsem ho už nikdy neviděl ani kolem sebe necítil.

Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když na to pomyslím.